Když jsme v neděli 12. ledna ráno vyjížděli do malebného Kunvaldu, věděli jsme, že nás nečeká lehký zápas. Přesto jsme ve skoro kompletní sestavě počítali s tím, že uděláme další důležitý krok k postupu. Bohužel se nakonec všechno sešlo proti nám a výsledkem byl velmi napínavý zápas s nečekaným průběhem a katastrofálním koncem pro náš A tým.

Zápas se zpočátku vyvíjel celkem normálně – po necelé hodině se hrálo na všech šachovnicích a pozice byly komplikované, ale víceméně vyrovnané, na několika deskách jsme stáli o něco lépe.

Série špatných rozhodnutí

První ne úplně šťastné rozhodnutí přišlo krátce po hodině, kdy po schválení kapitána přijal remízu Karel Pelcl bílými na 6. desce ve vyrovnané pozici s opačnými rošádami s elově o 200 bodů „slabším“ Eduardem Dvořákem. Krátce poté se seběhlo několik událostí, které nás vyslaly na trajektorii k nečekané tragédií – Ivo Prax mohl bez rizika stupňovat poziční výhodu, ale nečekaně přehlédl jednotahově celou věž a vzdal se. Krátce nato přijal v nejasné pozici remízu černými Milan Pail, který zřejmě mohl v jedné chvíli získat materiál, ale nakonec dával remis už v horší pozici.

Zhruba v době, kdy přišel Ivošův blundr, jaký se vidí jednou za deset let, se Lukášovi Hurtovi na 1. šachovnici podařilo získat s Wolfgangem Wiesingerem pěšce a postupně i poziční výhodu.

Bohužel se náš hráč v jednu chvíli nerozhodl úplně nejlépe a převedl pozici do věžovky s pěšcem více, kde mu sice nic nehrozilo, ale soupeř se při přesné hře mohl ubránit. Mezitím remizoval v horší pozici Karel Jasanský na 8. desce bílými a následně Pavel Borek na 5. šachovnici v divoké partii se Standou Pallou, která mohla skončit jakkoli.

Promarněné šance

Kolem poledne jsme tedy prohrávali o jeden bod, ale ve zbývajících třech partiích měl Lukáš, Milan Pěkník na 4. šachovnici i Tomáš Pánik na 7. výhodu a zdálo se, že bychom zápas měli vyhrát, přinejhorším remizovat.

Bohužel se stalo na tuto soutěž něco nevídaného – i zbývající tři partie postupně skončily vynucenou remízou, takže jsme nakonec v poměrně neuvěřitelném zápase odešli se sedmi remízami a jednou prohrou bez bodu – celkové skóre 3,5:4,5.

Zajímavá pozice vznikla v partii Wiesinger (ELO 1996) – Hurt (ELO 2097), kde si černý po nepřesném zahájení několikrát oddechl a nakonec mohl využít pár slabších tahů bílého a pěkným obratem se dostat do jasně vyhrané pozice:

Bíly má o pěšce méně a horší figury – s výjimkou bělopolného střelce, který nemá černého oponenta. Pokračování 23. d5!? je jedinou možností, jak využít výhody bílých polí a rozvířit vody. Bohužel černý se rozhodl pro přechod do věžové koncovky bez rizika a s čistým pěšcem více, kterou ale při přesné hře bílého nešlo vyhrát: 23. … exd5?! 24. Sxd5+ Jxd5 25. Dxd5+ Dxd5 26. Vxd5 – zdá se, že bílý získává pěšce zpět, ale černý ho díky různým „fíglům“ po 26. … Vab8 udrží. Jak se ale o pár desítek tahů později k naší smůle ukáže, jeden jediný pěšec ve věžovkách na výhru často nestačí.

K jasně vyhrané koncovce přitom vedla krásná a zároveň brutální vložka 23. … a5!! Bílému najednou hrozí 24. … b4 a chycení střelce na a3, stejně jako 24. … a4 a vyhnání bělopolného střelce z diagonály a2-g8 – oboje s rozhodující výhodou černého. Například: 24. dxe6 Dxd2 25. Vxd2 b4 26. e7+ Kh8 -+; nebo 24. Sc5 a4 25. Sc2 Dxd5 -+; nejlepší ještě bylo 24. g3, ale jak … Jxh3+, tak …Jg6 skončí rozhodujícími ztrátami bílého.

Toto kunvaldské neštěstí znamená, že v příštím kolem musíme se Svitavami bezpodmínečně zvítězit – a poté i ve zbývajících zápasech, abychom měli šanci postoupit do vyšší soutěže.

EDIT: Po zápase bylo zjištěno, že Tomáš Pánik byl napsán na soupisku omylem (nikoli pouze naším), tudíž jeho partie byla kontumována a konečný výsledek byl 5:3 pro Kunvald.